Poslední dobou se mi moc nedaří zajet domů častěji než jednou za 3 měsíce. Celkem mě to mrzí, ale bohužel to opravdu nevychází. Ale minulý víkend se mi to podařilo.

Musím říct, že ten návrat byl krásný, nádherný podzim tam u nás je nenapodobitelný. Alej starých Jilmů, kterou se vracím domů je prosvícena podzimním sluncem a lístky, které hrají všemi barvami mi padají k nohám.

Opravdu cítím, že tady jsem doma, tam kde nezakopávám o ožralé bezdomovce, kde mám vzpomínky a kam se rád vracím. Tahle myšlenka možná nemá takový význam, jak jste čekali, jen jsme chtěl říct, že ačkoliv již téměř 2 roky jsem v Praze a Prahu mám upřímně rád, tak nikdy nebudu a nejsem Pražák. Já jsme z hor …  a tam jsme doma… opravdu doma.