Úvaha o lidskosti

Dnes na Facebooku jedna moje dobrá kamarádka podotkla, že když v nemocnici neošetří 10. leté dítě kvůli tomu, že nemá pojištění, že je to facka lidskosti (nebo něco podobného to bylo, myslím). Trochu jsem se nad tím zamyslel a napsal tento článek.

Ona má svým způsobem pravdu, ano je facka lidskosti. Ale přátelé, takových facek lidskosti najdeme po světě stovky, tisce ne-li milióny. Proč ale tohle s námi tolik hýbě? Protože jsme toho přímí svědkové.

A s tím se dostáváme do filosofické otázky, když nás zajímají věci, které potkáme přímo a chceme je měnit a zároveň nás nechávají chladnými věci, ke kterým nemáme osobní vztah – jsme pokrytečtí?

Odpovědí musí být – rozhodně ano, jsme. Nicméně 100% lidskost je bohužel přepych, který si nemůže dovolit nejspíše nikdo z nás. Znamená to totiž téměř neomezené množství peněz, času a hlavně absolutní nezávislost na čemkoliv. Takže nám nezbývá než být v omezené míře pokrytečtí.

Ovšem pozor, trochu toto zamyšlení může svádět k tomu, že lidskost je v podstatě nereálná a tak nemá cenu ji praktikovat. Omyl, opak je pravdou. Realizace lidské bytosti skrze svou nejryzejší podstatu, která se prezentuje primárně lidskostí je naše esenciální podstata.

Ale druhé pozor. Lidskost neznamená jen to – záměrně zjednodušuji – být hodní a chovat s ehezky k celému světu. Je to spousta dalších věcí, které nejsou zdaleka tak altruistické. Je to určitá míra svobodomyslnosti, odvahy, sebezapření, překonávání překážek, ochoty jít za svým snem a svými ideály a to, bohužel, často v sobě obsahuje notnou dávku arogance a egoismu.

Bohužel, lidskost v sobě skrývá i naše chyby a nedostatky. Ale touha zachránit celý svět je bezva, jen je poněkud nereálná. Proto myslím, že stačí, když se budeme snažit zachránit alespoň ten náš svět.

Přeji příjemný víkend plný lidskosti.

Leave a Reply