Před 6 lety jsem poprvé psal o Self Support Systemu a probůh, i já jsme se později přistihl, že jsme ho občas praktikoval. Ale člověk tak nějak jde životem, dospívá a přestává blbnout a blbne zato úplně jiným způsobem. No a stále považuji Self Support System  za neuvěřitelné pokrytectví. A dokonce jsem myslel, že už vymizel. Naopak. Kamarádi si totiž neříkají nepříjemné věci, s kamarády musíte souhlasit a říkat jací jsou skvělí, báječní a jak je máte rádi. Poplácat po zádech a pak druhý den s jinými, stejně dobrými kamarády říkat, jak je to hrozné. Tohle je vážně divnej svět a to už mi přijde upřímnější ten svět businessu, kde alespoň všichni víme, že nám jde o ten zisk. Krom jiného.

Tolik zloby, sobeckosti, zášti a lidské hlouposti jsem v jiných směrech jako je ten ten „jakože“ duchovní nenašel.