Poslední dobou jsme se dal nějak na filmy. Viděl jsme jich poslední dobou pár vynikajících a tak bych Vám je rád doporučil:

Let číslo 93 / United 93

Naprosto geniální zpracování jednoho příběhu 11. září. Nedokázal jsme u toho ležet a chvílemi ani stát. Kdo jste to ještě neviděl tak doporučuju. Za sebe nechám mluvit recenzenty:

• Aj keby UNITED 93 nebol podľa skutočných udalostí, prekračuje isté hranice média zvaného "film". Takto sa stáva jedným z najdôležitejších mediálnych počinov začiatku nového storočia.
• Pokud jste viděli Greengrassův snímek Bloody Sunday, víte přesně co očekávat. I přesto však režisér překoná všechny vaše představy. Strhující film.
• Hraný dokument, nevnímáme-li tu slovo hraný jako předstíraný a dokument jako suchopárný shluk dat. Let chápu jako rekonstrukci, jako poselství. Když jsem tehdy viděla padat dvojčata, myslela jsem na lidi v nich, Greengrass na lidi myslel taky, i když nám neukázal, jak před odletem snídají s rodinkou a poplácávají se při odchodu po zádech. Naopak ona anonymita poskytla větší autentičnost a dopad, nekompromisní úder do srdcí a myslí bez laciného vydírání, v čemž shledávám největší hodnotu filmu. Tohle těžko něco překoná.
• Neuvěřitelné. Mistrovský kus bez chyb a nedostatků. Důstojný jako pocta zesnulým "hrdinům", zároveň dokonale fungující i bez vnímání dané události. Greengrass potvrdil svou velikost a já dlouho hledal nejen slova, ale i svůj dech a klidnou tepovou frekvenci.
• Šlo to natočit dvěma způsoby. Buď jako hyperpatetickou hrůzu vidící za každým Arabem teroristu a v každém Američanu patriota ochotného zemřít pro vlast; a nebo takhle. Paul Greengrass se nezaobírá žádnými motivy, které vedly teroristy k činu, ale zachycuje je pouze jako lidi, kteří jdou sveřepě za svým cílem a na cestující naopak nahlíží jako na skupinu lidí, kteří v extrémní situaci dokázali provést jediný radikálně-zoufalý čin vzdoru. To vše v real-timeovém provedení, které se z dispečinku posléze přenese na palubu letadla a přes ruční kameru zachycuje bezprostřední dění, nezaobírá se vytvářením psychologie, vztahů či rychlých vazeb. Právě díky tomu pak působí celý film mnohem uvěřitelněji, syrověji a závěrečných 10 minut se navěky zapíše do dějin filmu! Pro toho, kdo umí soucítit s obyčejným lidským osudem je tento film maximální možnou oslavou civilního hrdinství.
• Nevím, jestli jsem někdy zažil v sále takové ticho jako po závěrečné zatmívačce United 93….

A. I. Umělá Inteligence

Čekal jsem akční podívanou s varováním ohledně vývoje umělé inteligence. Jak hluboce jsme se mýlil a jsme tomu rád. Film, kde hluboký lidský rozměr s poněkud lehkým klišé na závěr ve Vás nechá pocit, který jsem zakončoval Leonardem Cohenem, lahví portského a pohledem z okna. Nemáte rádi sci-fi? Nevadí, tohle by jste měli vidět.

30 dní dlouhá noc

Velice zajímavým, drsným a temným způsobem zfilmovaný geniální horrorvý komix. Opět cituji:

Taková atmosféra se jen tak nevidí. Do poslední vločky využité prostředí, úsporné a přesto uvěřitelné postavy a upíři, co si nepotrpí na slušné vychování. Takhle má vypadat moderní akční horor, který se nebojí učit od klasik. Atmosférou to osciluje někde mezi kultovní Věcí a Silent Hillem, dravost upírů se vyrovná těm nejrychlejším zombie mrchám, a jejich vizuál je tak „krásně hnusný“, že upřímně doufám, že se mi o těch parchantech nebude zdát. David Slade dokázal přetavit komiks do naprosto hladké adaptace, v které se sice občas postavy přesouvají podezřele rychle v ději, ale tempo ani minutku nesleví a to je to podstatné. Navíc je to rozkošně krvavé a politicky nekorektní, ani jednou však rušivým způsobem. Potvrzení dojmu z Hard Candy: Talent Davida Sladea je tak velký, jako je ostrá sekyra Joshe Hartnetta. Tenhle chlapík natočí ještě hodně efektních a přitom ne limonádových blobkusterů.

Je to rozhodně překvapivý nadprůměrný horror. Doporučuji.

BTW: … a to zcela opomínám že jsme viděl úžasnou Kostku, kterou by měl znát snad, každej ne?