Neila Gaimana mám rád. Mám ho rád od té doby, co jsem objevil pro mne fascinující knihu Američtí bohové a následovala další bomba ve formě společné knihy s Terry Pratchettem Dobrá znamení. Když mi před pár dny Snop poslal překlad jeho básně The Day The Saucers Came bylo mi jasno. Tohle nesmí zůstat utajeno.Rád bych proto zde, se Snopovým dovolením, jeho překlad zveřejnil a kdo chce, kochejte se se mnou.
Neil Gaiman: Den, kdy přilétly talíře
Ten den přistály talíře. Byly jich stovky, třpytily se
Tiše se snášely z nebe jako sníh
A my pozemšťané ztuhli
Zírali na jejich sestup
A s napětím čekali, co v nich na nás čeká
A nikdo netušil, zda tu zítra ještě bude…
Ale o tom’s nevěděla, neboťTen den, kdy přilétly talíře, podivnou shodou okolností,
Byl i dnem, kdy se otevřely hroby
A z nich se měkkou prstí pomalu, a někdy i docela rychle
vypotáceli mrtví, s mdlýma očima, a neodvratně
se valili na nás, živé, a my s křikem utíkali…
Ale tys to nepostřehla, neboťV den talířů, v ten den, kdy se také otevřely hroby,
Byl i Ragnarok, a v televizi ukázali
Loď z nehtů mrtvých, hada, vlka, vše větší
Než jsme byli schopni pojmout,
A než reportér stačil prchnout,
Vyšli Bohové…
Ale tys je neviděla přijít, neboťV ten den bohů, talířů a mrtvých
Se prolomila stavidla
A my všichni byli zaplaveni vílami a džiny,
S jejich nabídkami přání, zázraků a nebe
Odvahy, chytrosti a šarmu a
Hrnců zlata na koncích duh.
A kolem čenichali obři
A zabijácké roje včel…
Ale ani to jsi netušila, neboťV ten den, den talířů a mrtvých
Den Ragnaroku, v ten den víl,
V ten den, kdy zavál vichr
A přišel sníh a všechna města zmrzla na led,
V den smrti rostlin a rozkladu plastů,
V den, kdy se počítače zaply
A ze svých obrazovek rozkázaly lidstvu,
V ten den, kdy se andělé, zmatení a čatí, vykulili z barů
A všechny zvony Londýna se rozezněly,
V ten den, kdy nás kočky oslovily asyrsky,
V den příchodu Yettiho a rozevlátých vlajek,
V den, kdy se objevil Stroj Času…
Sis vůbec ničeho nevšimnula, neboť
jsi byla ve svém pokoji, jen tak seděla,
ani nečetla, rozhodně ne pořádně, jen
jsi stále hlídala telefon
a čekala, jestli ti zavolám.
Původní anglický text najdete zde:
Neil Gaiman: The Day The Saucers Came
That Day, the saucers landed. Hundreds of them, golden,
Silent, coming down from the sky like great snowflakes,
And the people of Earth stood and
stared as they descended,
Waiting, dry-mouthed, to find out what waited inside for us
And none of us knowing if we would be here tomorrow
But you didn’t notice becauseThat day, the day the saucers came, by some some coincidence,
Was the day that the graves gave up their dead
And the zombies pushed up through soft earth
or erupted, shambling and dull-eyed, unstoppable,
Came towards us, the living, and we screamed and ran,
But you did not notice this becauseOn the saucer day, which was zombie day, it was
Ragnarok also, and the television screens showed us
A ship built of dead-men’s nails, a serpent, a wolf,
All bigger than the mind could hold,
and the cameraman could
Not get far enough away, and then the Gods came out
But you did not see them coming becauseOn the saucer-zombie-battling-gods
day the floodgates broke
And each of us was engulfed by genies and sprites
Offering us wishes and wonders and eternities
And charm and cleverness and true
brave hearts and pots of gold
While giants feefofummed across
the land and killer bees,
But you had no idea of any of this becauseThat day, the saucer day, the zombie day
The Ragnarok and fairies day,
the day the great winds came
And snows and the cities turned to crystal, the day
All plants died, plastics dissolved, the day the
Computers turned, the screens telling
us we would obey, the day
Angels, drunk and muddled, stumbled from the bars,
And all the bells of London were sounded, the day
Animals spoke to us in Assyrian, the Yeti day,
The fluttering capes and arrival of
the Time Machine day,
You didn’t notice any of this because
you were sitting in your room, not doing anything
not even reading, not really, just
looking at your telephone,
wondering if I was going to call.
