Tento víkend jsem asi po 8-9 letech (nevím přesně) viděl pro mě kultovní film Lost Highway. Toto zopakování bylo myslím velice dobré, protože ten film mě dostal. Opět, zas a znovu.

Pokračovat ve čtení

Další film, který mě tento týden víc než zaujal, bylo Gibsonovo Apocalypto. O tomto filmu mnozí tvrdili, že je zbytečně drsný a krvavý. Já si to nemyslím, myslím, že to k té době patřilo. Je naivní si myslet že humanita vládla v nehumánních dobách. Myslím, že ten film má úžasnou atmosféru a hudbu a krom jiných věcí ukazuje jednu věc, která současné společnosti chybí. První v nich je ta spjatost s rodinou. A druhá z nich, o které psala už Christine je strach. Obojí myslím v současné společnosti výrazně chybí.
Jinými slovy Apocalypto je dobrý film a má ještě lepší soundtrack. Pokud jste milovníky silné a dynamické hudby s přesahem do podvědomí, tak si ho rozhodně sežeňte.
Jinými slovy 9 z 10 Codyů doporučují Apocalypto.

V neděli večer jsem po drastickém (v dobrém slova smyslu) prodlouženém víkendu zhlédl film s názvem Nepohodlný (v originále The Constant Gardener) – mimo jiné mi tento název teď dost symbolicky sedí k mé současné situaci. Jedná se o francouzský film, který (jako celkem velká část francouzských filmů) je opravdu hluboký, na úrovni a zanechá ve Vás velmi hlubokou čáru myšlenek. Po předcházejícím víkendu a dost děsivých změnách, které tento víkend přinesl jsem to viděl jako skvělou tečku mého psychického Armagedonu.
Pokračovat ve čtení