Tak se jmenoval film, který jsem viděl včera, když jsem jel autobusem se Sešlosti. Příjemně mne to překvapilo, protože poslední dobou filmy, které pouští Student Agency, jsou, jak to říct, nezajímavé.
Rubrika: Recenze
Když máte Osvícení …
Ne nemusíte se bát, že by mě snad něco takového potkalo. Jen poté co jsem podruhé viděl film The Shining (Osvícení též přeládáno jako Záření) od Stanleyho Kubricka, dospěl jsem k názoru, že je potřeba o tom něco málo napsat. Zfilmovaný román Stephena Kinga S. Kubrick zvládl s genialitou sobě vlastní. Minimalistická hudba s geniálním načasováním, zuřivě barevný koberec, obrovské prostory a geometrické linie ve Vás už od začátku vyvolají palčivý pocit něčeho … divného. To divné ve vás vyvolává nejistotu. Ať už je to postava malého Dannyho z hlubokýma očima, hysterická manželka Jacka Torrance, kde nevíte jestli je příbuzná z rodiny Addamsů nebo něco ve stylu barbie stylu ze sitcomu Ženatý se závazky (musím přiznat, že mě trošku štvala).
Bathory
V úterý jsme navštívil promítání filmu Juraje Jakubiska Bathory. Ačkoliv jsem nečetl v podstatě žádnou pozitivní recenzi na tento film, nechtěl jsem se nechat tím ovlivnit (nevím do jaké míry je to možné). Na CSFD to má pouhých 66% a to pro film Juraje Jakubiska je zoufale málo.
Občan Havel
Minulý týden jsme s Abogarth a Jožkou navštivíli velice zajímavý dokumentární film o našem bývalém prezidentovi s názvem Občan Havel. Navštívili jsme režisérskou verzi, která je o 25 minut delší a šli jsme se podívat do kina Světozor.
Dokoláč
V páteční večer mě Olii upozornil na multimediální magazín Dokoláč. Je to magazín z roku 2000, v kterém excelují J. Dušek a E. Holubová. Mé pocity z tohoto „magazínu“ byly asi takovéto (v tomto pořadí):
Zrůdy (Freaks)
Před pár minutami skončil na ČT 2 nezapomenutelný film Toda Browninga s názvem Zrůdy. Musím říct, že mě velice uchvátil. Černobílý film z 30. let, který běžel ve filmovém klubu byl citlivý lidský příběh – však plný lidských zrůd v povaze a a velice lidských zrůd fyzicky odporných. Myšlenkou je, že zrůdnost člověka není v jeho fyzickém vzevření. Nemohu než doporučit.
Jednoduchý film o tom, že pod zdánlivě dokonalým vzhledem se schovávají ty největší zrůdy.
- Ve Velké Británii byl film 30 let zakázán. Zakázán byl i v USA či Austrálii.
- Časopis Premiere zvolil snímek mezi 25 nejnebezpečnějších filmů historie.
Terry Pratchett a Neil Gaiman: Dobrá znamení
Včera jsem dočetl další knížku, kterou mi doporučoval nejen můj kolega z práce a musím uznat, že měl opět pravdu. Spojení Pratchettovského humoru, nadsázky které kamufluje hlubší myšlenku a Gaimanovského strhujícího stylu nám dává dohromady vynikající výsledek. Pravda, doufal jsem, že kniha bude více Gaimanovská, protože Pratchett nám z ní kouká na každé stránce, ale i tak myslím, že to kniha je vynikající.
Divadlo Disk: Velmi společenské tance
Jak jsem tak začal chodit do divadla (dobře byl jsme teprve podruhé
) tak mě to tak nějak nutí o tom psát. Ne, že by to bylo nezbytné, ale pokud uvidíte/zažijete něco co ve Vás ten večer hned tím vevnitř. A tohle se stalo i s divadelní hrou pod názvem Velmi společenské tance.
Je úchvátná hra, která Vás od začátku chytne svou lehkostí a humorem, kterým místy začiná rposvítat krutá bolestivost a utrpění a silného poznání. Vskutku povedená hra světla a stínu, reprodukované hudby a kreativního užití mobilních telefonů, vulgarita a něha, humor a do srdce proudící hloubka myšlenky.
„Nikoho nemůžete změnit. Buď lidi milujete takové, jací jsou, nebo je nemilujete. Buď je přijímáte nebo je nepřijímáte. Snažit se někoho změnit je totéž jako snažit se udělat ze psa kočku nebo koně. Tak to prostě je. Každý je tím, čím je. I vy jste tím, čím jste. Buď tančíte nebo netančíte. Musíte být k sobě naprosto upřímní – musíte předem říci, co chcete, musíte se rozhodnout, zda chcete tančit nebo ne.“
Recenze: Útěk do divočiny/Into the Wild
Motto: Two years he walks the earth. No phone, no pool, no pets… no cigarettes… Ultimate freedom. Happiness is only real when shared.
Včera jsem zhlédl film, který mne opravdu chytil za srdce. Jde o film, který je plný hlubokého lidského rozměru, kdy prožíváte spolu s hlavním představitelem útěk od současné společnosti, od svých rodičů, kteří zůstali uvěznení v povrchnosti a plytkosti současného světa.
Tim Burton & Johny Depp: Sweeney Todd
Když jsem minulý týden byl na premiéře nového filmu od režisérského génia Tima Burtona, byl jsem nadšen. Film s ponurou atmosférou Ospalé díry, s bizarní romantickou melancholií plnou krve pomsty v břitvách Deppovského Sweeneyho Todda je prostě skvělý. Herecké výkony jsou úžasné, fanoušci Harryho Pottera jistě ocení Beatrix a Snape v zcela odlišných rolích, muzikálové pojetí a krvavá absurdita některých scén působí děsivě, chvílemi vtipně a v grandiózním finále naprosto romaticky (a to fakt jsem odpůrcem laciné patetické romantiky). Písně které zazní ve filmu Vás okamžitě chytí a v kombinaci se zvuky a tanečními prvky Vám ukážou dvojici Burton & Depp v zcela jiném světle (ne Tygře, opravdu spolu Johny a Tim netančí).Je to film, který Vám zůstane srdět jak v srdci, tak v duši po dlouhý čas. A prostě myslím, že by jste ho vidět měli. Má mé jednoznačné a silné doporučení.