Jak jsem tak začal chodit do divadla (dobře byl jsme teprve podruhé) tak mě to tak nějak nutí o tom psát. Ne, že by to bylo nezbytné, ale pokud uvidíte/zažijete něco co ve Vás ten večer hned tím vevnitř. A tohle se stalo i s divadelní hrou pod názvem Velmi společenské tance.

Je úchvátná hra, která Vás od začátku chytne svou lehkostí a humorem, kterým místy začiná rposvítat krutá bolestivost a utrpění a silného poznání. Vskutku povedená hra světla a stínu, reprodukované hudby a kreativního užití mobilních telefonů, vulgarita a něha, humor a do srdce proudící hloubka myšlenky.

„Nikoho nemůžete změnit. Buď lidi milujete takové, jací jsou, nebo je nemilujete. Buď je přijímáte nebo je nepřijímáte. Snažit se někoho změnit je totéž jako snažit se udělat ze psa kočku nebo koně. Tak to prostě je. Každý je tím, čím je. I vy jste tím, čím jste. Buď tančíte nebo netančíte. Musíte být k sobě naprosto upřímní – musíte předem říci, co chcete, musíte se rozhodnout, zda chcete tančit nebo ne.“