Autor: Pavel Cody Ungr
Smějící se jogín
Tohle mi dnes furt jede v práci. Mám pocit, že jednoho svého kolegu (že jo pooh?) asi zabiju. Omlouvám se za příspěvky bez věcnějšího obsahu.
Paul Potts
Nevím jestli jste o něm někdy slyšeli, já ne a naprosto souhlasím se svou kamarádkou Binou, která mě na tohle video upozornila. Taky mě to dostalo.
Pustota
Zde se s Vámi chci podělit o něco absolutně úžasnou věc. Nebudu k tomu nic říkat, jen pokud někdo věříte mému hudebnímu, filmovému a uměleckému vkusu tak se na to podívejte, stojí to za to celé. Napovím, že tohle má na svědomí Theodor Bastard a odkaz jsme dostal od Tygra.
Hádanka
Poznáte dle následujících výňatků z rozhovoru s kým jsem se bavil? Vítěz získává odměnu.
- rostřelila jsem dvě káry
- a to jsem jela jenom dvakrát
- všichni to přežili
- jen jsem si spálila ruku o výfuk
- ale to bylo až když už jsem byla na krupici
- taky jsem spustila alarm ve firmě
- taky jsem narážela do skleněných skel ve všech patrech
Operátoři to mají těžké
Obyčejně se snažím ignorovat veškeré videa nay You Tube co mi chodí, nicméně některé záležitosti jsou natolik inspirující, že musím alespoň jeden zde zveřejnit. Ano obdivuji trpělivost totho mladého muže.
Show must go on, but …
Tohle mi přišlo mailem a musím uznat, že to sedí… to co na mě nesedí jsem vyznačil kurzívou.
Čeští skauti bodují
Jak jsem si přečetl na jednom fóru věnované Skautingu na Lidé.cz na na nedávno proběhlém Jamboree došlo k velice zajímavé věci. Cituji uživatele Rutanova.obet:
prý se všichni ostatní skauti chodili dívat k čechům, jak se rozdělává oheň. jejich táborák sestával z postavení hranice, polití benzínem a škrtnutí zapalovačem. když viděli, jak češi umí rozdělat oheň s březovou kůrou a třískami, tak to prej byla atrakce jak hrom
Tak si říkám, že my Češi asi vážně máme světu co nabídnout 🙂
Jak jsem protančil 14. Řáholecký rynek
Tento víkend jsem po dlouhé době věnoval jednomu z mnoha mých zájmů, který přežívá jež několik let a tím je tanec. Miluju tanec a myslím, že mi pomáhal a pomáhá žít tak nějak víc naplno. Posledního půl roku jsem to celkem flákal, protože se mi to křížilo s přednáškami na PřFUK „Magie dnes“ a taky se nedělalo nic co by mě něco přinášelo a to jak doma tak zde v Praze. Takže jsem se na to v podstatě vykašlal a byl akorát na Vráně v květnu. Navíc jsem měl tak nějak problematický vztah a tak nějak na tyhle věci nebylo ani pomyšlení. Vykrystalizovalo to tak, že nakonec můj domovský taneční klub se zmítá mezi rozpadem a nějakým přetransformovaným stavem, který právě řešíme a já jsem byl tento víkend na skvělé taneční akci v Jičíně pod názvem 14. Řáholecký rynek.
Faunův labyrint
Když jsem byl letos na Festivalu Fantazie na Evilmidově přednášce „Novinky filmového horroru“ tak mě krom jiných věcí zaujmula právě ukázka z filmu Faunův Labyrint (El Laberinto del Faun). Když jsem poté zjistil, že recenze na Studně o něm mluví víc než dobře (10 z 10) tak bylo myslím rozhodnuto. To, že tento fantasy-pohádko-drama-horror získal 3 Oskary (Kamera, Výprava, Masky) a nominaci na Cizojazyčný film, Hudba, Scénář a Zlatou Palmu v Cannes bylo již jen doplněním skládačky mé představy o tomto vynikajícím španělském filmu a věděl jsem, že na tento film musím jít do kina a bylo jen logické, že pro tuto projekci nevyužiji jedno z mnoha pražských multikin, ale právě kino Světozor.